Sebeobrana

Sebeobrana není o tom nezranit se nebo dokonce zvítězit, sebeobrana je o přežítí.
Kdysi existoval i jakýsi naprosto nesmyslný pojem "sebeochrany" který vycházel z
teze ubránit se, ale nezranit útočníka.

Sebeobranu lze rozdělit na tři části :

Psychologická část

Zvyknout si na křik a násilí, nedostávat se do šoku, zachovat si schopnost vůbec se bránit.
Tato část výcviku sebeobrany je vůbec nejtěžší, trvá nejdéle. Je prakticky celoživotní a
musí se stále obnovovat. V kurzech sebeobrany se mnohdy vůbec neprobírá a ne každý je
schopen se jí naučit. Hodí se i na pracoviště, do škol, proti šikaně atp.
 

Strategické a taktické uvažování

Vyhýbat se nebezpečným situacím. Není-li zbytí, vybrat si sám místo a čas.
Odhadnout dopředu od koho hrozí nebezpečí. Využívat prostor a předměty.
V případě konfliktu mít svědky kteří dosvědčí, že vaše obrana byla přiměřená atp.
 

Samotné techniky vhodné pro sebeobranu

Zde se judo hodí, ale je nutné si vybrat techniku která je vhodná pro typ postavy a upravit
si ji tak abych ji byl schopen provést na ulici a ve stresu.

Sportovní judo samo o sobě není vhodné pro sebeobranu. Některých sportovních návyků se
dokonce judista musí pracně zbavovat, například snahy nezranit soupeře, nebo technik po
kterých, pokud se nepovedou by mohl zůstat v nevýhodné pozici apod.

Naproti tomu judista má tak precizně nacvičené techniky v čisté podobě, že si nepotřebuje pomáhat například úderem aby vůbec techniku provedl. Dále je schopen techniky provádět instiktivně, i ve stresu. V neposlední řadě má praktickou zkušenost plnokontaktního boje ze soutěží. Ví co si může dovolit, má praxi. Získat tyto schopnosti ale trvá dlouho a nelze je nacvičit v nějakém kurzu nebo časově omezeném výcviku.

Judo je tedy dobrý základ pro sebeobranu, ale judo samotné se studuje dlouho, prakticky celý život.

Poznámky k sebeobraně

* Na stylu nezáleží.
* Vše je dovoleno.
* Sebeobrana je 70% psychologické a
   strategické přípravy a 30% fyzické.